DÍVCE.

Ten krátký sen, jejž zveme žitím,

tak mnohou stezku kryje kvítím

a mnohou bolem,

že slasť i žel, jak rodné sestry

pro lidské srdce vínek pestrý

vinou spolem:

Za každou růži koukol kladou;

však mezi ně – pro mysl mladou

pomněnky květ;

ta modrá očka po vše věky

zachrání srdci dávné vděky,

ozáří svět! –

Ať vadnou květy ve tvém vínku –

zachovej si jen upomínku

mladých let,

ať slzou čistou, dechem vroucím:

Vždy mládí v lesku nehynoucím

ti vrátí zpět.

A když se zatmí kolem tebe, –

v tom kvítku blankytného nebe

věčný jas

pokyne tobě tiše vzhůru,

kde v andělském tam najdeš kůru

své mládí zas! –