DÍVČÍ DENNÍK.

Otvírám zvolna a čtu tak zticha;

jako když vůně z listů vstříc dýchá.

Lahodná píseň, nad všecko sladčí,

jakbych se díval ve hnízdo ptačí.

Zatím se dívám v dojemném čtení

do dívčí duše, dívčího snění.

V lásku a touhu, jak už to bývá,

dlouhý kdy vrkoč na šíji splývá.

V rozmary ženy, dítěte víru,

které se modlí v štěstí a míru.

V starosti mládí, tajemství sladká,

o kterých neví sestra ni matka.

Čtu ještě více, co není psáno,

celý ten život od rána v ráno.

A teď jdou listy prázdné a bílé,

co jen sem dají dnové a chvíle?

Kdybych byl osud, vytrh’ bych všecky,

aby zbyl jenom úsměv, sen dětský.

Láska a víra na jedné snítce,

aby nic po nich nepřišlo více!