Dívčí jizba.

Útulné a kliduplné místo,

je v něm jako v dívčím srdci čisto.

Všecko jen tu září, všecko svítí,

na okénku malém vonné kvítí!

Myrta, kterou denně zalévá si,

její snítkou propletou jí vlasy.

Ptáče v kleci na zdi; to jí zpívá,

když ta chvíle přijde zádumčivá.

Člověk je tu ihned jako doma,

pije záři očima i rtoma.

Myšlénky se maně v mysl kradou,

kolik snů tu hlavou prošlo mladou!

Slz co tajných, vzdechů mřelo tady,

ale zde ty zdi jsou beze zrady.

Slunce svit se na podlahu klade,

a kam vstoupí, zlato nechá všade.

O poznání sotva jen se plíží

po obrazech a po truhlic tíži.

Chvilkou jenom přehoupne se lehce –

zdá se mi, že se mu z jizby nechce.