DÍVČÍ PROFIL.

V kout restaurantu potápím zor žhavý

a duch můj svěžím půvabům se koří –

tam z přítmí profil dívenčin se noří

jak z lehkých mráčků luny ovál smavý.

„Aj, plešatec,“ dí druh můj dobíravý,

„jak mladicky se dívčí kráse dvoří!“

Než nadšení, jímž nitro moje hoří,

vděk netělesný na té tváři slaví.

Kol skráně, líčka pod zátopou vlasů

hled okouzlený v nekonečném žasu

zří gloriolu nebeského jasu.

To Matky Páně odlesk požehnaný,

jenž zbavil ženu poroby a hany

a v zázrak mění milostný vděk panny.