DÍVČÍ SRDCE.

Já mluvím ti o lásky štěstí –

ty vrtíš hlavou... nemůžeš!

Když víš, že povolím ti na konec jak vždycky:

Proč tedy vlastně pláčeš přec?

A stále pláče... Její ňadra

ve vzlycích třesou se a dmou...

K nim křečovitě tisknou její ruce

si ruku mou...

Tak připadá mi jako ptáče,

jež zatoužilo za moře,

a přec se bojí strázní dlouhé cesty –

Tak i tou bázní i tou touhou mře...