DÍVČÍ TOUHA

Jak hvězdy, které halí

mhy šedé, tajemné,

jsou vzdáleny, můj králi,

Tvé oči ode mne.

A touha moje bílá,

ta jako hudec jest,

jenž do puklého rohu

chce živé zvuky vnést!...

Vy větrové, již v dáli

přes moře letíte,

mu zjevte moje žaly

v krev srdce rozlité!

A na lože až v snění

se skloní, zářící,

mé žhavé políbení

mu schvějte do lící!