Dívka.

Své ruce zcela zasvětila Bohu,

jak Maria v své Nazaretské chýši,

když Synu svému roucho bílé tkala

a časem v slzách pohleděla k výši.

A bájné květy časem vyšívala,

a čeho tkla se prsty bělostnými,

to posvětila k Boží službě svaté,

to vyrůstalo tvary panenskými.

Ó Boží Tělo! bílé roušky šila,

i čeho bylo třeba ku kalichu;

v té práci v duchu Božské plenky zřela,

sníc o Ježíšku, rozjímajíc v tichu.

A její ruce panenské se chvěly

a jehlu pustivše se maně spjaly,

co nade hlavou přikloněnou k ňadrům,

hle, andělské se zjevy kolébaly!