Dívka k zapadajícímu slunci.

Slunéčko krásné, tvoje zář

Zahřála zemi všady,

A květorouché sady

Radostnou zjevovaly tvář;

I moje slunce růži hřálo,

A poupě na ně se usmálo.

Teď náhle tvůj tratí se lesk,

Tichounké barvíc hory,

Loučí se vlídně s tvory

A zůstavuje vůkol stesk;

I moje srdce k slunci touží,

To zapadá a mne usouží.

O chyl se, chyl s rychlostí jen,

Slunéčko milé, k moři;

Já vyznám se ti v hoři,

I mně že zašel jasný den!

Teď hojná sice rosa padne,

Než mé srdéčko přec uvadne.