DÍVKA NEZNÁMÁ.

Jen sem tebe jednou zhled,

dívko spanilá,

vroucís milostí mé hned

srdce ranila.

Ach, jak sem si těžce vzdech,

vida v pohledu

nevinnost a radost všech

vábných výhledů.

Usmívání milosti

nepřemožené,

vzbudilo mé čilosti

neutěšené.

Zamodralé oko tvé

plné živosti,

kam se vrhlo, všudy své

vrylo milosti.

Ach, jak si je stydlivě

k zemi sklopila,

když má noha bázlivě

chod tvůj stopila.

Ještě vidím, jak se smál

jasný měsíček,

a jak tvými vlásky hrál

libý větříček.

Tebou krásná, ve spaní

sem se obíral,

při mživém hned svitání

na tě zpomínal.

Kdybys ty mne, jako já

tebe miluji,

milovala, dívko ctná,

jak já miluji!

Pakbychom se vodili

majíce zde ráj,

spolubychom chodili

v utěšený háj.

Ale ty mě divčinko

neznáš ještě sic,

a snad tě ach růžinko

nespatřím již víc.