DÍVKA PLACHÁ.

Dívko plachá, ješto mne

zřením vábit umíš,

pročpak když já vůkol jdu,

proč mně nerozumíš?

Pročpak sklopíš očinky,

když se s tebou sejdu?

pročpak za mnou hledíš pak,

když již poodejdu.

Proč jak srnka ubíháš?

když já přívětivě

na tebe se usmívám,

proč tak přebázlivě?

Pročpak ti hned růžinky

vykvětají v líci?

mnohobych ti divčinko,

mnoho měl co říci.

Lahodně se také sic

usmívati umíš,

a přec plachá divečko,

přec mně nerozumíš!