Dívka truchlící.

Holubinko sněžná!

Tebe láska něžná

Vnadí,

Podletí k milosti

Tebe a k radosti

Ladí.

Sama já se soužím,

Po miláčku toužím

V křoví;

Žijeť on ve slastech –

Kdo mu mých o strastech

Poví?

Hochu! Snad ti lící

Ušlo mých hořící

Rdění? –

Nebo nechceš mému

Rozumět žhavému

Zření?

Vyjevit proč brání

Mravy dívce plání

Směle?

Nucená proč krýti

Děva jest, co cítí

Vřele?

Holubinko mému

Zapoleť k milému

Honem!

Že se, řekni, souží

A že Léna touží –

Po něm.