Dívka věrná.

Panna růžová vlesýčku

Sobě zmejlila cestičku,

Vhouští zůstala státi.

Smutně rukama lomila,

Tváře slzami kropila,

Kam se nevědouc dáti.

Mezy stromečky němými,

Mezy horami mrtvými

Skal se počala ptáti;

Skály bezbožně mlčely,

Stromy mluviti nechtěly,

Kam má panna se dáti?

Zlatí povězte ptáčkové,

Jak se zcestičky trnové

Mohu dostati zháje?

Zlatí ptáčkové zpívali,

Lasku milostnou vzývali

Vsvátek prvního máje.

Semtam zvířata běhala,

Zvěř se na pannu dívala,

Chvílku počala státi;

Pročs sem zalezla panenko,

Krásy májové milenko,

Chcešli s námi zde hráti?

Skály, lesy a ptáčkové

Přáli mladosti májové,

Krásy nechtěli pustit;

Když vtom jakýsy temný hluk,

Jakby zstromu se zlomil suk,

Počal vháječku chrustit.

Proč má andělská panenko,

Krásy májové milenko

Máčíš slzami tváře?

Kvete vlícy ti růžinka

Krásnějc rájská než květinka,

Svítí jasná jí záře.

Růži zalíváš slzami,

Jako drahými perlami,

Kzlé by nepřišla skáze?

Kvete krásněji růžička,

Když jí nemoří slzyčka,

Khořké vylitá vláze.

Mezy hudbami sladkými,

Mezy písněmi milými

Zněl tak líbezný hlásek.

Panna vůkol se dívala,

Láskou srdečně vzdychala,

Zlatý odpala pásek.

„Sladký zpěváčku! pravila:

Vlese cestu sem ztratila;

Veď mne kmilému hochu!“

Kdo má panenko tvůj hoch být,

Snímž chceš radostný život mít?

Popiš milého trochu.

„Milku! neznášli milého

Hocha nadzáři jasného

Pěkně szlatými vlásky?

Ten, co zrůžové hubičky

Loudí medové písničky,

Očkem střílívá lásky?“

Jakbych panno měl milého

Hocha nadzáři jasného

Svlásky zlatými znáti?

Tisýc mládenců chodívá,

Lásky očima střílívá,

Chtíce sděvčaty hráti.

„Mezy tisýcy jediný

Můj je mládenec nevinný,

Srdcem milence věrným.

Promne rádby dal celý svět,

Zlato, májové krásy květ,

Sočkem jiskřícým černým.“

Nevěř panenko mladosti,

Často měnívá radosti,

Hledíc krásnější panny;

Dnes zust vylívá tobě med,

Zejtra vypouští zsrdce jed,

Smejšlí natebe hany.

„Můj hoch čistý jak zlato jest,

Zust mu nevyšla nikdý lest,

Rozkoš vstálosti hledal;

Co je polhavé řeči tvé,

Onby zazlato milé své,

Zasvět daleký nedal.“

Jako nevinná hrdlička

Krásná milého dušička,

Vctnosti radosti hledá,

Srdce krásného dobroty

Váží nadzlaté klénoty,

Milé zanebe nedá.

Jak vosk parnem se rozplyne,

Láska srdečná zahyne,

Panně tváře se kropí;

Láskou prohezké panenky

Věrné nehledí milenky,

Zradu, nevěrnost tropí.

„Smejšli zradu a nevěrnost,

Bys mou podvrátil upřímnost,

Nejsy zpěváčku vstavu.

Byť mne mučily nářeky,

Hocha milovat navěky,

Proněj dáti chcy hlavu.

Bych se milému líbila,

Pásek zezlata sešila

Vlastní rukou sem sobě.

Veď mne zpěváčku zháječku

Kmému věrnému srdéčku;

Pásek zato dám tobě.“

Vzlatu nehledám radosti,

Žádat srdce jen milosti:

Co je pozlatém pásku?

Zlato, stříbro a kamení

Nezná pravého blažení,

Sladkou volím sy lásku.

Zanech panenko miláčka,

Vyvol sladkého zpěváčka.

Vzdej se srdéčku mému.

Dnem y nocý chcy písničky,

Zlaté zpívati divčičky,

Hráti srdéčku tvému.

Zpěvák krásný a mladý jsem,

Stříbra, zlata mám plnou zem,

Drahé klénoty ktomu;

Tváře jako máj kvetoucý,

Srdce protebe horoucý,

Milá, semnou poď domů.

„Stebou mělabych domů jít,

Svému nevěrnou hochu být,

Prozem, stříbro a zlato?

Zazlou nevěrnost dívčičky

Khochu zvadlyby tvářičky:

Nechcy celý svět zato.

Smilým vnevinné milosti

Sladké požívám radosti,

Ráje bezněho pouště...

Měj se dobře, zlý zpěváčku!

Zlásky kvěrnému miláčku

Zajdu vstrašlivé houště.“

Zde jsem... Miláček vyskočil,

Ksrdcy svému se otočil,

Líbal panenku hezkou.

„Jaké zlatoušku radosti!

Otvé lahodné věrnosti

Píseň zazpívám českou.“