Dívka z Judy.

Znáte krásu dívek z Judy?

vyhlášena jesti všudy;

jemná pleť, havranní vlas,

stinné loubí temných řas,

oko snivé, malý ret,

plný, jako růže květ,

zoubky jako perel řad,

celá bytost plna vnad:

tak jest dívka z Judy vám –

věřte mně, neb já to znám! –

Na pohovce Sarah sedí,

zamyšlena v dálku hledí.

U nohou jí harfa leží,

jejíž struny ruka svěží

dříve byla hladila,

k ňadrům teď zabloudila.

Sličná Sarah lásky muku

cítíc tiskne k srdci ruku,

její duch pak v dálce dlí,

v miláčkově obydlí;

čeká již, až zavře krám

a k ní přijde záhy sám.

V tom tu všecek vyjevený,

hněvem krutým uzarděný

kochánek se k Sáře blíží,

krásnou hlavu k zemi níží.

Jedva že jej děva zočí,

uleknuta bystře skočí

jako rychlonohá laň –

s láskou zavěsí se naň –

horlivým pak šepce žalem

purpurových rtíků ston:

„Gotts Wünder, Herr Jerusalem,

habn's g'macht e schlechte Spekülation?“