DIVNÁ KRAJINA.

Písčitá výška... Na ní hřbitov starý –

rozpadlé zdivo, deštěm rozprýskané...

Jaký to den až k sešílení dusný –!

Do širých dálav kotouč slunce plane...

Z márnice už jen shnilá prkna shnila,

po hrobech kráčíš jako po pastvišti –

a přece někde je tu pramen všeho

a život odtud právě do tě prýští...

Co je to, nevíš... Jako panna stará

s úsměvem teskným márnice v dol zírá...

V kraj zíráš též a jediný máš dojem:

že dnes v něm jistě nikdo neumírá.