Divná to moc v tvém oku uslzeném,

Divná to moc v tvém oku uslzeném,

Jak Bůh by v nestvořený svět se díval,

A zrůstal svět, kde jeho zrak prodlíval,

A šumí les a moře temným stenem.

A mně to v srdci puká, člen za členem

Se chví a boří, jako jarní příval

To z krásných snů, jichž nikdy jsem nemíval,

Zkvétá a voní v srdci okouzleném.

Já slyším vlny šeptat písně milé,

A z dáli vonných cedrů mocné vání,

A ptactva zpěv a květů oddychání;

Jak světa stvoření to svatá chvíle,

A jest mi, jako bych měl ráj ti stvořit,

A s celým rájem tím se tobě kořit.