Divné lože.

Je to divné lože,

postel naše chladná,

poduškou nám země,

a pokrývka žádná.

Ten vichr burácí

v vetchý krov nad námi,

jak by nás chtěl jeho

přikryt ssutinami.

Jen mé slzy žhavé

ve proudech se valí,

jak by naše chladné

lože zahřívaly.

Ba, v divném to loži

spočíváme spolu,

já v náruči mého

zoufalého bolu.