Divné zkázky v šelestění

Divné zkázky v šelestění

vanou z luhů v kyprý bor,

a ty jedle outlé síly

hlavy k sobě naklonily,

jako dívky v rozhovor.

A co dýší, a co šepcí,

kytice je něžných těch,

jest-li tajně srdce stůně,

uzdraví je květů vůně,

a vzdech zmírá na ústech.

Už tajnými krůpějemi

padá k zemi šedý stín,

a v hebounkém pološeře

srdce dumáním se béře

v poesie svatý klín.

Po měsíčním světla proudu

cit se nese výš a výš,

a lahoda nevýslovná

s nebes modra padá zrovna

v bolesti a hněvu skrýš.