Divní svatí.

Petr, Pavel, naši svatí,

věřte, zlatí.

Půl nás Petra, Pavla půle

volí patronem,

Pavla vůle, Petra vůle

naším zákonem.

Petr, Pavel, mocní svatí,

všude platí:

V politice, v chrámu krásy,

ba i v síni věd

vždy se Petr k slovu hlásí,

Pavel za ním hned.

Při kom nejsou tito svatí,

všechno ztratí.

Marně plul bys proti větru

bez těch světců dvou –

buďto Pavlu nebo Petru

zapiš duši svou!

Petr, Pavel, divní svatí,

k sobě kati:

Když se Petru noha smekne,

Pavel ruce mne,

a když Pavel „Ano!“ řekne,

zahřmí Petr: „Ne!“

Petr, Pavel, čistí svatí,

vše nám hatí:

Když se jeden k činu chystá,

druhý sedá v kout,

a my všichni proto s místa

nemůžem’ se hnout.

Petr, Pavel, trpcí svatí,

buďtež klati!

Pro zásady nechť si, bratři,

šlehá půtek žár,

ale k rohatému patří

osob věčný svár.

K čemu nám ti hořcí svatí,

moji zlatí?!

Petře, Pavle, v pochvy šavle!

Dost již vašich jmen.

Stranou, Petře! Stranou, Pavle!

Věc nám platí jen.