DIVOKÉ HUSY.

Letěly husy divoké,

letěly dalekým světem,

letěly od rána do noci

svobodným, šíleným letem.

Znaveny snesly se ku zemi,

svěsily křídla svá dlouhá,

jedna jen dále letěla,

větší, ach, byla v ní touha.

Co je ti, krásné dítě mé,

nač věšíš hlavinku rusou?

– A já bych chtěla letěti

v dálku s tou divokou husou.

Do dálky, daleko, daleko,

až tam, kde neznají hoře,

do toho širého, velkého,

klidného, bezdného moře.