Divoké proudy života,

Divoké proudy života,

cit zvolna usmrcují

a z nejmilejších návyků

člověku pouta kují,

až sevřen, mučen víc a víc

se vyšších snah odříká

a svaté mládi nadšení

do ňader uzamyká – –

O, neblahé to cesty jsou,

po nichž svět ducha vleče,

až otupí, až přelomí

myšlenek jeho meče.

Ze všad jen zhouba vítá jej

úsměvem klamné spásy

a nejraděj a nejčastěj

jej hubí vzhledem krásy.