DIVOTVORNÝ VEČER

Je březen, kolkolem ztemněly pláně

před světlým městem,

půl hodiny chodíš a nohy jsou těžké,

jak pískem sypkým se brouzdají vzduchem

v aleji strohé.

Kaštany nemají listů, jen tisíce tónů

na holých větvích,

tisíce kosích trylků jde pod nimi s tebou.

A na západě hrotitý oblak jak ledovec strmí

v nachově zchmuřenou červeň –

nedotlela ještě,

a již je nad ledovcem měsíc,

bílý a lesklý jak rtuťový kotouč,

neklidný, nervosní, rozechvělý měsíc.

Umlkli kosi,

a náhle

jsou všechny kaštanové větve

zlatými hvězdami olistovány.