Divy.

Kukavice v kraje volá

roztoužené kuku;

lidské srdce úzkostlivě

chví se při tom zvuku,

K svěžím zdrojům, v stinná loubí

stále mysl spěje,

až na květech citu náhle

perel déšť se stkvěje.

Jaký pohled čaruplný,

kam se oko nese,

všude se to roztouženě

leskne, kmitá, třese.

Kéž by slunko zlatou nožkou

v květech skočilo si,

staly by se diamanty

z ozářené rosy.