Dlaním mozolným.

Krajem letí vlak...

jako blesk a jako vichr,

sotva stačí zrak.

Budí údiv, žas,

krátí dálku, je nám dobrem

plně, mžikem – v ráz.

Kdo se ptá, čí dlaň

vyrobila ten div světa?

komu splácet daň?

Tichý, zlatý lid,

mozolem svým chystá davu

bezpečí a klid.

Buď těm rukám čest!

jejich dílo jako Tvůrce

oku skryto jest...

Práce věk – zde mžik!

mohly zhubit, – zachránily,

buď jim čest a dík!