Dláždění deštěm se lesklo.

Dláždění deštěm se lesklo.

My zřeli v kaluže.

Bůh ví, tak zmatené rysy

se v nich mi obrazí.

A v nás vše pojednou zmlklo.

Jdem všichni bez slova.

Bláto je na naší cestě.

A kdos vše vyčítá.

Poznámku kousavou řeknem’,

kde smích však nabrati?

Nesmělým bojácným hlasem

kdos všechno vyčítá.

Starý dům uprostřed lesa.

Pes vyje do kraje.

Lek’ jsem se. Pojednou zase

do dálky vzpomínat?

A ona, která teď leží

tak na vždy umlklá...

Což existují hříchy

na zhaslých očích těch?!

A na těle, jež hnije

tam dole pod zemí?

Flór. Mrtva. Tedy mrtva?

Jak chladné ráno to!

A vidím, za oním rohem

ona mne zastaví,

v znavené, nejisté oči

bez slova pohlédne,

a já je zahanben sklopím,

nade vším zoufaje.

Starý dům uprostřed lesa.

Pes vyje do kraje.