DLE IBN JEMINA.

Zde pranic nemá stání,

buď stále na čekání,

dál v světa ruch a rej a hon,

to život; smrť je spaní,

ó srdce!

Fialka mnohá v údolí,

jež s mladou vesnou vstala,

kdys byla muška, na dívčí

jež tváři, v nachu plála. –

Ó srdce!

A karafiát mnohý, věř,

jenž z hrobu sladce dýše,

byl kadeří, jež vůní svou

na čelo stlala tiše, –

Ó srdce!

A mnohý hrnec hrnčířem

dnes pestře malován,

skráň byla, kterou diadem

kdys věnčil, z perel stkán.

Ó srdce!

A proto buď jen laskavo

a ke každému vlídné,

neb duše, věř mi, na této

jen cestě eden zhlídne.

Ó srdce!

A když ti nedá všecko zem,

co rádo oko vidí,

i s málem, s ničím za vděk vem,

neb osud hvězdy řídí.

Ó srdce!

A slovo tvé jak Mojžíše

byť hodno věčné paměti,

co platny řeči Ježíše,

když plné oslů století!

Ó srdce!