Dle Joba.

Když zakotveno v hlubinách svých moře, kde jsi byl?

Když řadila se pyšně hora k hoře, kde jsi byl?

Když první slunce trysklo ve tmy klín

a nesměrná když první vzplála zoře, kde jsi byl?

Když první hvězdy pouští oblohy

se rozlily, prach zlatý po obzoře, kde jsi byl?

Když slunci v pozdrav zařval první lev,

a člověk cítil první touhy hoře, kde jsi byl?

Zříš tedy, jaký stín jsi, jaké nic,

a darmo ptám se k věčna dnu se noře, kde jsi byl?

Však nikdo ptát se nebude, to věř,

zda zlu či dobru byl jsi ku podpoře, když jsi byl?

A znikneš, zhasneš, měsíc zapadne,

a slunce v moři napojí své oře. – Zda jsi byl?