DLE PTÁKŮ.

Tráva je vlhká od rosy třpytné,

nebe plá červánků vznětem,

slyšíš ten švehol? To již pták lítne,

aby cos ulovil dětem.

Za muškou rychle v pole i k lesu,

hle, již se na hnízdu staví,

mladými vítán v radostném plesu,

vidíš, jak zvedají hlavy?

Dívej se, dívej do hnízda toho

skrytého v listu a kvítí,

ucítíš, jak v tom blaha je mnoho

někomu na zemi žíti.

Někomu patřit v bolu i štěstí,

v snění i v bdění i v práci,

radosť a lásku a život mu nésti

jako těm mladým ti ptáci.

Někoho chránit, hřáti a stříci

v bouři a větru, jenž hvízdá,

jaká, hle, světla záře se skvící

sálá to z malého hnízda!