DLOUHÁ CESTA

Tys chtěl jít cestou snadnou tak a krátkou

a šel jsi k lásce lidí dlouhou křižovatkou.

Chtěls, aby ruka ruku uchopila,

duše se vpily, srdce v souzvuk bila.

To byly dlouhé věky, srdce hledat

a spatřit srdce perutně se zvedat!

Hle, lidé na doskok se zdají přes ulice,

však cizí jsou si přec, mil na tisíce.

Jich dny se vlekou s nimi usouženy

jak popel v tváři utrýzněné ženy,

ty neomilostní, ty neprobudí

v nich božství, které také spí v jich hrudi.

Snad aspoň jednou plamen rozžhnou v žití

co věčným v nich, co v podvědomí svítí?