Dlouhá chvíle.

By Augustin Eugen Mužík

Dlouhá chvíle – k proklínání!

každá jen tak líně teče,

a to těžké vzpomínání

pomalu se za ní vleče.

Zašlo všecko v kraje jiné

do neznámé, cizí země,

jenom z dáli ještě temně

nářek zní, pak také hyne.

A vzduch těžký, k udušení,

den se teprv k spánku chýlí –

hrozná noci! Hlava sšílí,

než tvůj hrob se v jitro změní.