Dlouhá je to cesta.

Dlouhá je to cesta těsným ouvozem;

když jsem po ní kráčel, dal jsem s Bohem všem,

dal jsem s Bohem všemu, co jsem miloval;

tobě, rodný domku, též jsem s Bohem dal.

Ach, kde krásné chvíle mého mládí jsou?

Sto mil letí časy každou hodinou,

osud nenavrací ničeho, co vzal,

jenom jedno vrací: stesk a bol a žal.

Matka v hrobě leží, otec vedle ní:

kdy pak asi věčnosť mně se rozední?

Kdy pomine srdce neustálý pal,

kdy mně rakev podá, co mně život vzal!