Dlouhá noc.

Ta noc tak dlouhá jak život bídný,

blah, kdo v ní může pokojně spát,

blah, komu v rány věje sen vlídný

na chvíli alespoň líbezný chlad!

Tmy srostou nad ním v zapomenutí,

v němž s pevným klidem volno mu spát,

muž s ženou v jednom spí obejmutí,

ač muž ten churav a žena má hlad.

Vlas pad’ jí v ňádra, jež zimou stydla,

černý jak noc, v níž volno jim spát,

nad nimi láska rozpjala křídla –

kdo by jim většího štěstí moh’ dát?

Ta noc tak dlouhá jak život bídný,

blah, kdo v ní může pokojně spát!

Mne, až já jednou padnu v sen vlídný,

nebuďte, nechte mne na věky spát!