Dlouhá noc.

Hoch Kupido mi nedal spat;

kol mého lože v jednom spěchu

jak blázen běhal bez oddechu,

až začal jsem se věru bát.

Proč nespíš, začnu jemu lát,

v mém srdci jako v měkkém mechu

je slzí, citu, touhy, vzdechů –

On: Nemá mne kdo kolébat.

Noc prchla celá beze spaní:

on vzdychal, plakal bez ustání.

Teď k tobě jdu, má krásná paní:

Vím, ňader tvojich samet hebký

se v sladkém rhytmu dme a sklání.

Ó vem jej k sobě do kolébky!