DLOUHÉ VEČERY.

Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy

a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.

„Ó dlouhé večery! Až budeš mojí ženou!

Tak sami, sami dva! Své srdce sotva nesu

tím štěstím: ženo má! – V mou náruč přeblaženou

až klesneš poprvé a já tě zlíbám v plesu!“

Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy

a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.

„Ó dlouhé večery! Ó dlouhé noci zimy,

kdy čelo bez spánku a obloha tak nízká,

strop padá níž a níž... Že navždy zašla jsi mi,

mé dítě! – matko má! – Dnes k smrti se mi stýská.“

Hlas dvojí slyšel jsem, mně oba byly známy

a já je poslouchal a kdosi nad hvězdami.