DLOUHO-LI JEŠTĚ?

Dlouho-li ještě pode Tvým nebem

satani budou dusiti svět,

v otroctví Volnost vrhati zpět,

poutat jí ruce, prorážet hřebem?

Dlouho-li, Otče, bráti jí budou

pekelným křídlem sluneční jas,

za nějž jí oheň vychrlí ďas

ke klopýtání pozemskou hrudou?

Dlouho-li, kde dřív těšily zpěvy,

ďábelský chechtot znít bude v sluch,

pronikat v srdce ostřím jak pluh,

do krve rýt je pustými řevy?

Satan teď od úst odnímá chleba,

bere jej duším, dává jim hlad,

odnímá teplo, nechává chlad,

života mízu pije a střebá.

V úzkosti, Otče, rukou nás víra

podpírá, těší v řinkotu pout,

Tvojí že Pravdy přikvačí soud,

satanů vin až překypí míra –

přec však se ptáme za kulí deště,

jímáni v žalář, děšeni tmou,

rudé v niž tváře ďasů se dmou:

dlouho-li, Otče, dlouho-li ještě?...