DLUHY

Mám dluhy kleté, denně hvízdám si je,

chci přetít je a rostou v pevné kruhy,

chci uniknout a syčí žluté zmije:

Plať, člověče! Já bojuji boj tuhý,

pln smělosti a plný apathie.

Jsem času dlužen, prostoru i bohu,

ti bičují mne hranatými sluhy;

rád platil bych, rád smyl ty lidské dluhy,

a bez řetězu volně zvedal nohu.

Tak rád bych tučným darmošlapem zíval,

žil bez šepotu, co mi péro vtiská,

nad hochem svým své ženě prostě zpíval.

A dluhy mám. Mám bratry lačné, suché,

jim krví platím – píseň hřeje, výská –,

mám dluhy staré, věřitele hluché.