Dne 16. března 1899.

Přátelé, kolik mi roků, se ptáte?

Z milosti věčného dobrého Boha

uběhlých roků mých řada je mnohá,

načínámť léto své osmdesáté.

Netaj dík vroucí má pokorná hruď:

„Chvála a sláva Ti, Bože můj, buď!“

Mohu-li spočítat tisíce darů

ve stálém zázračném běhu a ruchu,

jichžto Jsi dával mně, tělu a duchu,

z bezedné lásky Své od jara k jaru?

Pomoz mi počítat, anděle můj,

dovol, ať nahlédnu v zápisek Tvůj.

Snadněj’ bych spočítal listy všech stromů,

ve kterých za těch let pěvců dav jásal,

a jež byl rok co rok morný mráz střásal

do orné půdy a do vod i lomů,

nežli bych spočetl tisíce set

darů, jichž Bůh mi dal za těch mých let.

Jak jsem těch milostí, hojných těch darů

pro Boha, pro národ, pro sebe užil?

V ctnostech-li svatých jsem zdárně se tužil,

či jsem je přenechal zhoubnému zmaru?

Anděle Strážce můj, zavři svůj spis,

se zlatem nešířil třpytný jsem kys.*)

Za příštích týdnů neb měsíců, roků,

jimiž chce láska Tvá ještě mne dařit,

nevolím vteřiny nečinně mařit,

káti se hotov jsem se slzou v oku;

nežádám, abys sňal s očí mých mrak,

ale rač bystřit mně duševní zrak.

Milost Tvá pomoz, ať národ náš drahý

v Církvi Tvé bezpečnou cestu si klestí,

vedoucí k spasnému blahu a štěstí,

zapuzuj od něho nevěrce, vrahy;

v laskavé ochraně naši měj vlast,

anděl Tvůj od ní plaš úmornou strast.

Nepřítel odvěký zlobu svou množí,

zlovolně podrývá víru nám spasnou,

v národě ctnosti zas tu a tam hasnou,

v pšenici výtečné vzmáhá se hloží:

s cizáky sobci též rodáci jdou,

na moudré vůdce lid klamaný štvou.

Bože, již nad vlastí trudnou se smiluj,

pravdou a láskou svou utlum zlé vzdory,

v národě pomiňte záhubné spory,

k bližnímu každý se upřímně schyluj;

jen tak se udusí nepřátel vztek,

uzří vlast blaženou dvacátý věk.

S Marií přesvatou, ochránci naši,

u trůnu Božího na nebi proste,

potřebnou útěchu národu noste,

by se již blížily časy ty krasší,

za nichž vlast uslyší nadšený hlas:

„Žijem jak dědové radostně zas!“