DNE NEMÁM...

S houpavých podušek bařin se plačící bludičky zvedly

a nejistým patří svým zrakem do noci, jež nemá dnes hvězd,

dětské jich nářky v mou duši, jež nezná dnes míru, si sedly

a duše má nocí tou bloudí a nesmírně smutno jí jest.

Dnes vozy jsem s obilím zlatým ve stodolu radostně svezl

a večer jsem za dobrou sklizeň dík Velkému modlitbou vzdal.

Však za chvíli rudý již jazyk po štítech mé stodoly lezl

a brzo dnů zašlých mých poklad ve žáru tom zlatem svým tál.

Dne nemám, by nezachvěl úděs mých klamaných hodin se vzduchem,

a bojí se vteřina jdoucí za míjící urychlit krok...

A v počátku činů svých jímám již hrozby jich konci svým sluchem,

nad neštěstím každého z dnů svých jde zdrcen v hrob Minula rok...

S houpavých podušek bařin se plačící bludičky zvedly

a nejistým patří svým zrakem do noci, jež nemá dnes hvězd,

dětské jich nářky v mou duši, jež nezná dnes míru, si sedly

a duše má nocí tou bloudí a nesmírně smutno jí jest.