Dnes, ach, jsem zde a zítra kde

Dnes, ach, jsem zde a zítra kde

tuláka osud zavede?

Tak landám a se potácím

a že nedojdu, již, již vím.

Svědomí tím se skonejší,

že neumím být ctnostnější.

A umění, pro děti tret,

napálit genialně svět!

A potom zajít v samotu

a síly lidské měřit tu,

a vytvořiti karakter,

dokázat nicotnost všech věr,

svůj systém najít v moudrosti

a připravit se ke smrti.

Já slýchal to, nu, já to vím

a přec dnes v pranic nevěřím

a s naivností sextana

bez rýmů blábolím la, la,

já nedbám kritik aesthetů,

akutních právě námětů,

po třetí půjdu bez tlesku

exemplar všivý netřesku.

Ne, ach, to není, co chtěl jsem říc’,

vždyť já jsem měl přec cosi říc’!

A jistě cosi nového,

ach, já sám nevím, co, ach, co!

Blábolím verše pomaten,

já zas jen hledám, hledám jen.

Již po druhé a znovu zas,

ne, tisíckrát a znovu zas!

Já myslil, již, již, již mám klid,

epika aspoň klamný klid!

Aspoň ten ironický klid,

poseura histriona klid!

Přec ne! Hleď, hleď tam vichor hesla zvedá

a křičí: Scípnout, sešílit!