DNES BYL BY VEČER...

Dnes byl by večer, v svém světle jenž přesívá vločky sněhu,

dá praskat krbu a zpívat a očím se záhadně dívat

pro kouzelnou jich něhu,

jenž lyriku velkou všech neznámých mocí v náladách spřádá

na zlatém snu kolovratu ve zpěněném chvatu

a s šumem padá.

Dnes byl by večer (psů spí již smečka rozcitlivěná),

ni větry nezavanou a stříbrné hvězdy planou

a srdce rozblouzní žena,

tak v objetí, ruku v ruce, rty ke rtům a hlavu k hlavě,

dech k dechu, schýlené řasy a v jednom chomáči vlasy

a čela pálící žhavě. –

Dnes byl by večer – jak hvězdy by do duší házel,

snů tolik zarudlých květů, jak ze smutných světů

by nepřicházel.