DNES BYLO JITRO...

Dnes bylo jitro... plaché mžení v zracích

že vyvolat mi dovedlo! Svit mdlý

nám zahrával a blýskal na bodácích,

když z modravých Alp k Tridentu jsme šli.

Já snědé děvče zahléd u kukuřic,

zrak mělo černý, cikánský to zrak,

můj teplý pohled, v pestrý šat se tulíc,

mi oplatilo s pole dlouze tak!

Už z vinic čpěla vůně listopadu,

dech náš se bělal v ranním, vlhkém chladu,

jablko jedno zbylo na jabloni...

Cit z minula mě schvátil silou klamnou,

mně zdálo se, v ten okamžik že za mnou

zmizelé děvče hlavu v dumách kloní – –