Dnes duší mojí...

Dnes duší mojí na tisíc zní písní,

to den je zářivý, jak vyzlacen,

sen stíhá sen, jejž smutek nepotřísní –

leč na jak dlouho jen?

Stesk rozprch' se a srdce v sladké tísni

a z tužeb rodí se hned naděje –

dnes duší mojí tisíc chvěje písní –

Ó nebe, slyšíš je?

Zda opět mi po dnešku plném blaha,

jež zpěvem skřivanů mi v ňadrech zní,

jak jindy sešleš zítřek, zlého vraha,

beznaděj s bolestí?

A zdaž mi zas s tou zachmuřenou tváří

zmar tužeb vrhneš na leb znavenou

a v divé krutosti i Boha v záři

zakryješ mraků tmou –

Ó nebe!