DNES HVĚZDY NESVÍTILY

Dnes hvězdy nesvítily.

Jen všemi okny v dálce město vzplálo,

a z nich jak by se vstříc mi usmívalo

na tisíc bolestí.

A ke světlům těm

ti jedni nesou všechnu naděj svoji,

co druzí smutni za oknem svým stojí,

v jiného světla kolo toužíce.

A zdá se mi, jak by se paprsek

těch světel ke mně prodloužiti chtěl,

bych nové svědectví si bídy odnášel,

od níž chce unikat...

A náhle vzpomínám:

pokoj pln hraček, ozářená stěna

a okenicí okna uzavřená,

– a je mi smutno.