DNES JEŠTĚ VYSÍLÁM...

Dnes ještě vysílám v kraj opuštěný, k vám,

až k bílým výšinám své vůle rudý signál,

a člověk, jenž tam sám, směje se světským hrám,

ví, že ho poznávám, než dávné heslo vyznal.

Blázen, či hrdina, zdráva buď hodina,

v níž příští začíná a rozplývá se zápor,

a s ní i krajina, kde číhá lavina,

kde láska zhasíná, však nový vlaje prapor.

Mé srdce, zítra již té vlajky neuzříš,

je jiná teď tvá říš než poznání a vůle,

však protože to víš, lehký ti bude kříž,

jak luny bledá tíž je lehká somnambule.

Dnes ještě jedenkrát nech vděčný pohled vzplát

na ozářený grát i v hrůze před propastí,

nech dávný prapor vlát, horským se větrům vzdát,

je výše Majestát, ač nemůže být vlastí.