Dnes jsem ji viděl!

Dnes jsem ji viděl! Slunce paprslek

tak nepronikne tmou, jak obraz její

mou duši naplnil v tom okamžiku,

jak každý rys mi strnul v obličeji.

Krev ustydla mi v žilách, plamenem

v ně srdce šlehlo v náhlém zanícení,

že skráně žárem chvěly se i mrazem

tak divokým, jak ledu s ohněm vření.

A tu jsem poznal, jak je nicotnou

a vetchou lidská vůle, na kolena

jak padá rozum, promluví-li srdce,

a kterak srdce velkým činí žena!