Dnes jsem viděl duši Její čistou,

Dnes jsem viděl duši Její čistou,

labuť bílou, po jezeře plout,

zvolna brala se svou drahou jistou

z rákosu, kde dřímal stinný kout –

já jsem přestal býti atheistou.

Duše, bílá duše, – Kráso, Něho,

já Tě viděl, jak ses blahem chvěla,

jak ses bez poskvrny potápěla

v koutě ráje, v božském oku Jeho.

On to byl – já v náručí Tě choval

změněn, když jsi kývla na mě –

co nás božskou rukou zasnuboval.

Píseň naše jedna vroucí sloha!

Nejdem Bídě vstříc a Světa tlamě;

plujem po jezeře, po snu Boha.