Dnes moře bylo mrtvé olověné,

Dnes moře bylo mrtvé olověné,

a Monte Calvo zahalil se mrakem,

jenž křídlatým a rozježeným drakem

po nahém jeho temeni se žene.

Ač obloha se bledou modří klene,

den úpí pod malátným jakýms tlakem,

i slunce líným rozhlíží se zrakem

a neplá ohněm záře nezkrocené.

Lesk jeho mdlý, jenž k matnému dni sluší,

jest jako síla muže jediného,

jenž ví a tuší, že svou celou duší

řád lhostejného světa nepoboří,

ač věře pevně v pravost vzletu svého,

se před nikým a nikdy nepokoří.