Dnes ne...

Ptala jsem se šerých lesů,

najdu-li tě v jejich stínu,

odšumělo smrčinami,

houpalo se na leknínu,

i sám ptáček někde hlesne,

vlnka šplouchne, les to hučí,

včela blankou mávnouc bzučí:

„dnes ne!“

Motýl s tichým smíchem v letu,

pablesk, jak se šerem lomí,

cesty rovné, prázdné, smutné,

kde se sotva sejdou stromy,

ambry dech, když k čelu klesne

haraší i šepty z hnízda,

jak se to těm mladým přizdá:

„dnes ne!“

A mně při tom naslouchání

smutno je, když ptám se lesů,

marně tedy rozkřídlených

písní plné srdce nesu!

Je již srdce pro ně těsné,

já je tiším: „Umlkněte,

on až přijde, potom zněte,

dnes ne!“