Dnes nic pěkného jsi mně nepovídal –

Dnes nic pěkného jsi mně nepovídal –

a já se neměla čím rozsvítit.

Z domu jsem vyšla, stesk mou duši hlídal

a nebylo se čeho zachytit,

vždyť jenom já, ty však ses nezpovídal.

Chvěji se chladem svým i chladem země,

jdu pod dopadem podzimního deště...

Proč teskno je mi, co se děje ve mně?

Je to má touha, je to láska ještě?

Schoulenu tak ji ani nepoznávám.

Je to ta rozjásaná naděje?

Před něčím prchám, něčemu se vzdávám

a hořkosti jsou ve mně závěje.