Dnes pouze po mně moje písně zbyly,

Dnes pouze po mně moje písně zbyly,

jak asi vítáš tyto svědky zašlých dnů,

jak asi, drahá, Tvá skráň k nim se chýlí

ve tříšti dum a snů?

Jež tenkrát přeletnuté v spěchu, v honu,

dnes budou lépe jímat zrak i cit,

jak hudba vzdálených a milých zvonů

Ti budou sladce znít.

Ty s nimi půjdeš a vtom vedle Tebe

stín známý „někoho“ již bude stát,

ze šumu stromu i z azuru nebe

se bude na Tě smát.

Zde cítil to, tam truchlil, jinde plakal,

však Tebe vždycky plnou duši měl,

ať jitro vzplálo, ať se večer smrákal,

vždy k Tobě, s Tebou šel.

Teď po něm pouze jeho písně zbyly,

ó, že jich málo ještě, drahá, viď?

Kéž aspoň k těm se Tvoje hlava schýlí,

jak cítí, s nimi ciť!

A míru dech ať ovane Tvé skráně

a slza úsměvu ať nebrání,

ať z nich zní těcha, úkoj, odhodlání,

a naděj shledání!