Dnes přála bych Ti natrhati kvítí,

By Emanuel Züngel

Dnes přála bych Ti natrhati kvítí,

kteréž bych mohla v ladný věnec svíti;

leč zima nevlídná pokrývá nivy

a v spousty sněhu ryje vítr divý.

V mé duši ale ladno je a milo,

tamť kvítko spanilé se rozvilo,

jež v dar Ti nesu v novoroční době;

to kvítko slove: láska, vděčnost k Tobě.